Kladské pomezí

Tomáš Hanák navštívil technické památky Královéhradeckého kraje

28. 05. 2022

  • Tomáš Hanák navštívil technické památky Královéhradeckého kraje
Tomáš Hanák v roli průvodce a moderátora každý týden objevuje v novém cestovatelském pořadu technické památky českých zemí. V posledním dílu, který měl premiéru ve středu 25. května na ČT2, zamířil do Královéhradeckého kraje a nevynechal ani Kladské pomezí.  
Která místa u nás navštívil? Železniční muzeum Výtopna Jaroměř, mlýn a vodní mandl v Babiččině údolí nebo Jurkovičův most, kterým se pyšní Zámek Nové Město nad Metují. 

Pokud jste pořad neviděli, určitě si jej pusťte online.
Technické památky Technické památky Foto: Pavel Šíma

Rozhovor s Tomášem Hanákem: 

Kde se ve Vás vzal zájem o technické památky? Přišlo to až s rekonstrukcí dřevěného nádražního skladu v Nižboru, nebo to bylo už před tím?
Nejsem technikou nijak zvlášť posedlý, ani nejsem šotouš. Spíš mě vždycky přitahovaly objekty, domy, města, továrny, které odolaly běhu času. V Anglii, Holandsku, Německu se vždycky našel někdo, kdo ten starý dřevěný barák, nýtovaný most nebo parní dílnu nenechal spadnout, natřel barvou, naolejoval, aby ještě vydržel. A ten můj sklad z roku 1876 v Nižboru už měl na kahánku. No a jak jsem ho pak zachraňoval, dokupoval vagony, semafory, návěstidla, tak jsem k všem těm věcem přičmuchnul a začal objevovat jejich kouzlo - vlastně koudobro.

Co Vás na technických a industriálních památkách fascinuje?
S mobilem v ruce máme dneska pocit, že už jsme jednou nohou v kosmu. A většinou přitom vůbec netušíme, jak mobil funguje, co má ve střevech. Když ležím pod starým vagonem a zkoumám táhla a převody a topení a brzdy a nákolníky, mám ještě šanci se v tom vyznat. Třeba rakousko-uherské železniční stavby i veškerá drážní technika je neuvěřitelně důmyslná, promyšlená, důkladná, schopná sloužit i dnes – mechanicky, bez internetu. A navíc krásná, protože kromě funkčnosti se dbalo i na okulibost. Když už, tak ať už! Člověk musí leckdy ty půvabné tvary pohladit, pomazlit.

Divákům ukážete i mnoho památek, které chátraly, ale byly naštěstí zachráněny. Má člověk jakýsi pocit hrdosti, když vidí, co se dokázalo zachránit a když člověk pozná příběh takových památek?
Hrdosti taky, ale hlavně úžasu nad vytrvalostí, houževnatostí a často až posedlostí všech těch samozvaných spasitelů. Nejednou se ale člověk dozvídá i o skutečných dramatech, která záchranu provázela, existenční nejistoty, bezesné noci, pocity beznaděje, chuť vzdát to, leckdy až na hranici vlastního zdraví či udržení fungujících rodinných vztahů. Nepřeháním. Díky těmhle většinou bezejmenným hrdinům – nebo bláznům, obojí je správně - tady všechny ty krásné věci, stroje, systémy a zázraky zůstávají, díkybohu. Díky nim zjistíme, že my, aktuálně žijící, nejsme nutně ti nejchytřejší a nejšikovnější.

Natočil jste čtrnáct dílů, procestoval celou republiku, kdybyste divákům měl doporučit 3 tipy na výlet, kam by to bylo a proč?
Otázka se zamítá. S nezničitelným a nevysychajícím Kubou Wehrenbergem a zcela nečekaně skvělým, obětavým a vynalézavým štábem jsme – pěkně v rouškách - poznali desítky míst, na zemi, pod zemí, ve vzduchu, na vodě, pod vodou. A stejně tolik obětavých lidí. Některé památky jsou pod státní správou, naprostá většina je ale zachraňována nadšenci. A, jak už to bývá, někteří měli lepší podmínky, získali zachovalejší ruiny, někdo si umí sehnat alespoň trochu peněz, jiný musí všechno oddřít vlastníma rukama nebo s pomocí rodiny a kamarádů. Všichni jsou úctyhodní – a kdybych vypíchl jenom tři z nich, třeba Parní vodárnu ve Střekově, Jizerskohorské technické muzeum v Bílém Potoku pod Smrkem, nebo Provaznické muzeum v Deštné, bylo by to nefér a shořel bych za trest v ohništi pod parním kotlem, i když – proč vlastně ne? „Hanák naposledy roztočil kola lokomobily!“, pěkný titulek na první stranu.

Říkáte, že do moderování už musíte být přemlouván. Co zabralo v případě cyklu Technické památky českých zemí?
No, ruku na kardiostimulátor – odpusťte nevhodný žert – ale já už jsem taky trochu památka. A už mě opravdu nebaví natřásat se před kamerou a informacemi, naučenými ze scénáře ohromovat diváka. Ale odnepaměti jsem staromilec, kouř z lokomotivy mi voní, mám rád rez a nejlíp se cítím mezi oprýskanými zdmi. A tak jsem přijal. Během natáčení po všech čertech jsem se ovšem dozvěděl takovou spoustu věcí a zajímavostí, že mám teď v hlavě jedinečný technický guláš.


Zdroj: Česká televize