Škvorecký Café jako pocta spisovateli
30. 05. 2021
I my tvoříme příběh Kladského pomezí...
Příběh kavárny Škvorecký Café se začal psát už v roce 2007, tedy deset let před vlastním otevřením. Tehdy spatřilo světlo světa první vydání regionálního kulturního časopisu Náchodský SWING a nedlouho poté se v něm objevil i rozhovor s Josefem Škvoreckým. Už tehdy se při e-mailové komunikaci zrodil nápad a zároveň padlo svolení, otevřít v jeho rodném Náchodě kavárnu, která ponese spisovatelovo jméno. Jen nebylo zřejmé, kdy se tak stane. Ale příběh už mohl začít, říká zakladatel Daniel Šafr.
Danieli, vy nepocházíte z Náchoda.
Ne. Do Náchoda jsem se přistěhoval z Trutnova, abych pracoval jako moderátor tehdejšího rádia Metuje. A když se kvůli rádiu přistěhovala i moje budoucí žena Hanka a později se nám narodila dvojčata, rozhodli jsme se tu zůstat a spolupodílet se na zvelebování tohoto regionu. Kulturně společenským časopisem Náchodský SWING to začalo. Následovalo otevření voňavého obchůdku Dohajan, který dnes přímo navazuje na kavárnu a v neposlední řadě jsme výčet našich aktivit obohatili i o pořádání kulturních akcí. Od těch nejmenších v podobě koncertů, přednášek nebo filmových projekcí přímo v kavárně, přes koncerty a divadelní představení v sálech měst náchodského regionu až po festival Pivobraní, který dnes patří k nejnavštěvovanějším událostem v Náchodě vůbec.
Jaký byl klíčový moment vzniku kavárny Škvorecký Café?
Klíčovým momentem byla samotná myšlenka a ten báječný slet událostí, který následoval. Když se objevila příležitost koupě velkého prostoru poblíž rodného domu Josefa Škvoreckého, kam bychom mohli přestěhovat obchůdek Dohajan, redakci časopisu Náchodský SWING a k tomu navíc otevřít kavárnu, kterou jsme před bezmála deseti lety slíbili Josefu Škvoreckému, vnímali jsme to jako znamení i neopakovatelnou příležitost. A tak jsme si na krk uvázali jistotu pravidelných splátek hypotéky, nejistotu možného úspěchu a pustili se do díla. Chtěli jsme, aby z prostoru kavárny vyzařovala originalita, vřelost a přátelská atmosféra. Zároveň jsme si přáli, aby byla z místa cítit spisovatelova osobnost, aniž bychom sklouzli k fádnosti zdobně rámovaných zašlých fotografií. A tak v kavárně všechny stolky nesou dívčí jména lásek Danny Smiřického, tedy spisovatelova alter ega, z reproduktorů se line většinou jazz a i logo kavárny v sobě skrývá důmyslnou hříčku, kdy jsou písmena „c“ „a“ „f“ „e“ ztvárněna jako klapky starého psacího stroje, na kterém spisovatel psal svá díla a zároveň jsou umístěna do notové osnovy na místa příslušných tónů, čímž vyjadřují Škvoreckého vášeň pro jazz. Rodinné fotografie nad klavírem jsou umístěné v rámečcích z neošetřeného ohnutého plechu a Škvoreckého knihy jsou ležérně vyskládány v knihovně z roxorových tyčí. Vnímavý host se tak snad dostane doslova do spisovatelova vlídného objetí.
Co se změnilo od otevření kavárny do dnešních dnů?
Hodně. Kavárna díky nápadům, tvůrčím lidem a jakousi schopností přitahovat dobro, vzkvétá a nám přirostla k srdci víc, než jsme si kdy mysleli. Stejně tak káva. Objednáváme výběrovou kávu z českých, ale i evropských pražíren. Zcela spontánně vzniklo třeba nedělní promítání filmů, kdy je kavárna sice zavřená, ale my sezveme přátele a známé na snídani, na kterou každý přinese něco dobrého, připravíme kávu a promítáme většinou starý černobílý film. Původně jsme tak chtěli rozšířit filmový obzor naší baristce Nikole a stala se z toho krásná zvyklost. Řada hostů vzpomíná i na letní procházky s Danny Smiřickým v rámci „Festivalu zážitků“, které končily u nás v kavárně na zkouškách jazzové kapely. Do Dannyho se tehdy pokusila převtělit má maličkost. Kavárna je také součástí Gastromapy a nové knihy Lukáše Hejlíka a pro mnohé návštěvníky Náchoda se stává jedním z plánovaných výletů. To nás moc těší.
Máte ještě nějaké plány do budoucnosti?
Rádi bychom časem přidali další akce pořádané v naší kavárně a její bezprostřední blízkosti a kdo ví, třeba se ještě o kousek rozrosteme.
Jeho neuvěřitelná konzistentnost a jistota, které vycházejí z myšlenky a příběhu samotné kavárny. Je jedno, co je letos trendy, nebo jaké hanebnosti včera někdo pronesl v poslanecké sněmovně. Je ráno, otevírá se Škvorecký Café a s ním i svět, kde voní čerstvá káva, zní tóny swingových šlágrů a ke svým oblíbeným stolkům „Irena“, „Marie“ nebo „Alena“ usedají první hosté – přátelé, vnučka s babičkou nebo studenti nedalekého gymnázia - kam mimochodem chodíval i Josef Škvorecký, aby si dopsali úkoly. Za okamžik přivezou epesní dorty a v podvečer dorazí muzikanti, aby se připravili na svůj koncert, u kterého vedle vřelé atmosféry nebudou chybět francouzská ani moravská vína nebo lahodná piva z minipivovarů Trautenberk a Clock. To je Škvorecký Café. Místo, které je vlídné ke svým hostům, sobě i k odkazu Josefa Škvoreckého.
